Psoriáza je jednou s nejčastějších příčin neinfekčního onemocnění kůže, jíž trpí přibližně 2 až 3% populace. Přesné číslo není jasně stanoveno s prostého důvodu, u mnoha jedinců mohou být příznaky nemoci natolik nevýrazné, že u nich k diagnóze lupénky ani nedošlo. Stejně tajemná atmosféra panuje i kolem přesné příčiny vzniku choroby, na níž má velký vliv hlavně zděděný genom. Za přispění nějakého neznámého spouštěče poté dojde k migraci imunitních buněk do bazální vrstvy kůže, kde začne produkovat látky vyvolávající zánětlivou reakci. Při ní vzniká i tzv. tumor necrosis faktor, jehož vlivem se urychluje tvorba kožních buněk. U běžného zdravého jedince trvá přibližně cyklus dozrání kožní buňky tři týdny až třicet dnů. Působením bílkoviny TNF je však tento cyklus narušen a k dozrání dochází během pouhých čtyř dnů.
Lupénka se projevuje v několika odlišných formách, zpravidla se však setkáváme s tzv. ložiskovou. Při ní se tvoří jasně ohraničená ložiska vyskytující se převážně na mechanicky namáhaných částech těla. Konkrétně mluvíme o velkých kloubech, zádech, hlavě či místech po jizvě. Často bývají zasaženy i nehty, které se deformují a tvoří se u nich důlek. Zasažené místo kůže se projevuje hromaděním kožních buněk na zánětlivém podkladě, což zapříčiňuje vznik rudých vystouplých lézí. Na nich se typicky tvoří bělavé šupinky. Vzniklá vyrážka je nepříjemně svědivá a u někoho může vyvolávat i bolestivost kůže. Onemocnění má střídavý charakter, kdy je akutní fáze vystřídána dočasnou remisí. U malého procenta pacientů jako komplikace lupénky vzniká tzv. psoriatická artritida. Ta se vyznačuje vznikem chronického zánětu některých malých kloubů.
Lupénka má však i atypický průběh. Sem by jsme mohli zařadit její kapkovitou formu. Ta je typická zejména u dětí, u nichž se projevují jen mírné příznaky. Ty se poté nejčastěji projevují na trupu tvorbou menších červených skvrn připomínajících kapku vody. Další netypickou formou je inverzní lupénka. Ta se objevuje v neobvyklých lokalitách jako je podpaždí, třísla nebo oblast genitálií a konečníku. V těchto místech se obvykle drží vlhkost, což mění i charakter onemocnění. Netvoří se klasické šupinky a rudá ložiska mohou i mokvat. Velice nebezpečnými formami je pustulózní a generalizovaná forma. Jedná se sice o vzácné formy, avšak dojde-li u nich k rozšíření na celé tělo, dostavují se vysoké horečky spojené s dehydratací a otoky.
Léčbu je nutné volit dle průběhu lupénky. Léky první volby jsou medikamenty k zevnímu lokálnímu užití. Ty se aplikují přímo na zasaženou kůži v podobě masti, gelu, oleje či tělového mléka. Při těžším průběhu se jako účinná ukazuje fototerapie. Působením ultrafialového záření UVB se dociluje zpomalení tvorby nových kožních buněk. U těžkého průběhu je poté nutné nasadit celkovou léčbu, kdy se krom předchozích lokálních způsobů ještě aplikuje Acitretin, Cyklosporin nebo Metotrexát ve formě tablet či podkožních injekcí. Tyto látky dokáží zpomalit tvorbu kožních buněk. Avšak jelikož se mohou krví šířit do celého organismu, je nutné provádět pravidelné rozbory krve a jaterní testy, aby se vyloučilo riziko možných vedlejších účinků. Během akutní fáze sehrávají svoji roli i kortikosteroidy, jakožto nejmocnější zbraň proti zánětům. Nejenže potlačují zánět, ale i mírní odpověď imunitního systému. Jejich účinnost je však vykoupena celou řadou vedlejších účinků, a proto se používají jen během akutních potíží.