Když nám v létě tělo zahřívají sluneční paprsky, je to příjemný pocit, u něhož navíc získá pokožka zdravě vyhlížející opálený nádech. Sluneční paprsky se podílejí i na výrobě vitamínu K a velkou měrou zasahují i do syntézy serotoninu. Avšak jsou zdrojem i nebezpečí. Ultrafialová složka světla nepříznivě působí na melanocyty, což jsou buňky odpovědné za vytváření tmavého pigmentu. Při narušení jejich DNA pak může nastat jejich nekontrolovatelné bujení, dostavuje se rakovina kůže. Na riziku jejího vzniku sehrává důležitou úlohu genetika. V našem případě konkrétně sada genů, jenž rozhoduje o fototypu naší pokožky. Lidé s fototypem I a II mají mnohonásobně větší šanci rakovinou kůže onemocnět s prostého důvodu. Jejich kůže je citlivá k slunečním paprskům a celkem snadno dochází i ke spálení. A spálenina je tím nejlepším možným podkladem pro rozvoj rakoviny. Málokdo si totiž uvědomuje, že rakovina kůže je nejčastěji diagnostikovaným nádorem vůbec. Ve velké většině případů se jedná o bazocelulární nebo dlaždicobuněčný karcinom. Prvně jmenovaný povětšinou nepředstavuje smrtelné riziko a jedinou jeho komplikací je tak znetvoření zasažené kůže. U Dlaždicobuněčného karcinomu je již průběh nebezpečnější, přesto ho lze ve valné většině zcela vyléčit. Ve výčtů rakoviny kůže má melanom spíše menšinové zastoupení, za to však tvoří více jak 75% všech úmrtí na rakovinu kůže.
Melanom je totiž poměrně agresivní a oproti ostatním druhům roste i relativně rychle. Jedinou jeho určitou výhodou je snadné rozeznání na kůži. Stačí si tak všímat změn na pokožce a při jakémkoliv podezřelém útvaru navštívit kožního lékaře. Mezi hlavní rysy melanomu patří asymetrický tvar, nepravidelné okraje, změna barevnosti, průměru a vyvýšení. Oproti všeobecně rozšířenému mýtu se melanom vyvine jen v polovině případů na podkladě mateřského znaménka, takže je potřeba sledovat i tvorbu nových útvarů. Zvláště by neměli pozornosti unikat ty, které dosahují velikostí pěti milimetrů. Při jakémkoliv podezření je poté namístě navštívit lékaře, který je schopen předběžnou diagnózu stanovit již pouhým pohledem. Pro potvrzení se tenkou jehlou odebírá malý vzorek pro biopsii. Během ní se krom jasného potvrzení melanomu určuje i tzv. Breslůw index. Ten určuje stadium onemocnění a tedy i prognózu na plné uzdravení. Obecně se dá říci, že pokud je šíře melanomu pod 1 mm, jsou vyhlídky velice dobré. Při překročení se již začíná statistická šance rapidně zmenšovat. Při druhém stadiu, kdy je šířka pohybuje přes 1 mm je již šance na uzdravení v závislosti na pokročilosti 40 až 80%. Třetím stadiem se označuje stav, kdy došlo již k rozšíření do lymfatických uzlin. A poslední čtvrté stadium naznačuje přítomnost metastází, kdy jsou nejčastěji zasaženy plíce, mozek, játra a kosti. V těchto stádiích jsou vyhlídky již velice špatné. Z toho důvodu sehrává včasné podchycení důležitou roli pro následnou léčbu.
Ta spočívá zejména v chirurgickém odstranění melanomu a dostatečného množství tkáně v jeho okolí. I když na ni ještě nejsou patrné viditelné změny, do jisté hloubky je i tato tkáň zasažena zhoubnými buňkami. Zpravidla se volí alespoň půl centimetrové pásmo kolem melanomu. Během zákroku se velice často přistupuje i k odstranění místní mízní uzliny. Ta je prvním místem, kam se začnou nádorové buňky šířit a teprve až s jistým zpožděním dochází k jejich dalšímu rozšiřování do organismu. Odstraněná spádová mízní uzlina je podrobena biopsii, na jejímž výsledku záleží další léčba. Je-li prokázána přítomnost rakovinných buněk, je přistoupeno k další operaci, při níž se odstraní veškeré uzliny v rizikové oblasti. Zákrok je následován další léčbou, povětšinou adjuvantní imunoterapií, během níž jsou tělu dodávány interferony. Ty si je náš organismus v jistém množství tvořit sám a do značné míry se jimi zvyšuje odolnost imunitního systému, který má potom větší šanci se vypořádat s rozšířenými nádorovými buňkami.